Čechy: Země alkoholiků

Česká republika je alkoholem nasáklá

Není pochyb o tom, že alkohol má v naší kultuře hluboké kořeny. Tradice a zvyky spojené s konzumací alkoholu jsou často vnímány jako neoddělitelná součást našeho společenského života. Ať už jde o slavnostní přípitky, přátelská posezení nebo jen o relaxaci po dlouhém dni.

Česká republika se dlouhodobě umísťuje na předních místech mezinárodních žebříčků spotřeby piva. Ačkoli to mnozí lidé považují za důvod k hrdosti, má to i svou stinnou stránku: značná část Čechů je považována za rizikové pijáky.

Téměř bez nadsázky lze říct, že důvod si najdeme vždycky – pijeme na žal, pro radost i na kuráž. Pijeme zkrátka pořád.

Jedna orosená plzeň k obědu? Samozřejmě, kachna musí plavat! Sklenka vína navečer? Ale jistě, červené je přece zdravé na cévy…

Na dovolenou s sebou vezeme slivovici, abychom „vypálili červa“, víme, že „ve víně je pravda“, „pivo je tekutý chleba“ a že „kde se pivo pije, tam se dobře žije“, a taky, že „kdo pil, ten umřel, a kdo nepil, ten taky“.

Kde je ale ta pomyslná hranice kdy se rituál mění v problém?

Dvojí metr

Skutečnost je trochu znepokojivá. Podle statistik každý desátý Čech nebo Češka konzumuje alkohol v množství, které ohrožuje zdraví. V mezinárodním srovnání patříme k největším konzumentům alkoholu na světě.

Alkohol je natolik vsáknutý do naší kultury, že jeho konzumace se stala vlastně něčím, co je společensky naprosto přijatelné, v pořádku a snad se to i vyžaduje. Rituály jako přípitek při oslavách, pivo na fotbale nebo víno k večeři jsou přece úplně v pohodě, no ne? Co kdyby si ale někdo v té samé situaci zapálil třeba marihuanu, dal lajnu nebo si loupnul jednu extošku? Nepřijatelné! Ale proč? Je to jen proto, že alkohol je legální, zatímco jiné látky jsou často spojovány s kriminalitou nebo je v tom něco jiného?

Kultura a zákony tak trochu vytváří iluzi, že konzumace alkoholu je bezpečnější nebo méně škodlivá, přestože statistiky o škodlivosti alkoholu mluví jinak.

Nepiješ? Jsi divnej…

Zkuste si někdy, mimo Suchej únor, ve společnosti dovolit abstinovat. V hospodě si dejte nealko, na večírku si připijte minerálkou, na oslavě společně s dětmi upíjejte džus. Téměř s jistotou si vysloužíte několik zkoumavých pohledů a nevyhnete se pár otázkám na to, jestli řídíte, jste nemocní nebo v případě žen, jestli nejste náhodou „v tom“. Odpověď, že zkrátka pít nechcete neobstojí, potřebujete přece pádný, společensky akceptovatelný důvod, proč se této činnosti nezúčastníte.

Dokonce ani to, že berete antibiotika, na která se alkohol pít nesmí, často vyvolá reakci, že jedno pivo vám přece neublíží. Může vám být dokonce doporučeno vyměnit antibiotika za frťánka. Jediné vysvětlení, které by snad mohlo obstát, je, když opáčíte, že jste alkoholik, a pít zkrátka nesmíte.

Alkohol je jednoznačně nejproblematičtější látka u nás, na což adiktologové upozorňují už desítky let. Bezvýsledně. Množství Čechů, jejichž užívání lze považovat za rizikové, stále roste. Přesto, pokud na nezdravý vztah k alkoholu někoho ve svém okolí upozorníte (nebo jste na něj upozorněni sami), reakcí je většinou popírání, bagatelizace problému a vypočítávání, že dotyčný v podstatě nepije, jen si sem tam dá pivko a o víkendu nějakého toho panáčka, protože potřebuje upustit páru. A kdo to nedělá?

Jak se k tomu staví stát?

Když vláda v době ekonomické krize v roce 2011 rozhodla, že z tichého vína se nebude platit spotřební daň, sami politici se při obhajování tohoto kroku tvářili, jako by snad víno bylo nějaký jiný alkohol než ostatní.

Současná vláda se k této problematice staví zodpovědněji a společně s odborníky plánuje řadu opatření ke snížení škodlivé konzumace alkoholu. Patří mezi ně omezení dostupnosti alkoholu, přísnější regulace reklamy a zvyšování povědomí o rizicích spojených s jeho konzumací.

Vysoká dostupnost a nízké ceny alkoholu přispívají k jeho širokému užívání. Alkohol je snadno dostupný téměř kdekoliv a kdykoliv, což situaci jen zhoršuje a tak by mělo být součástí balíčku opatření i návrh na omezení dostupnosti alkoholu. Mohl by se například prodávat jen v určitých prodejnách nebo v určitou dobu. Omezena by měla být i reklama, která by mohla být vysílána až po 22. hodině.

Na etiketách by v budoucnu mohlo být uvedeno varování před souvisejícími škodlivými účinky podobně jako tomu je u cigaret. Mohla by se také upravit spotřební daň a cena. Lídři vládních koaličních stran budou jednat mimo toho i o možném navýšení peněz na prevenci a podpůrné služby.

Vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že regulace návykových látek bude přiměřená míře jejich škodlivosti.

Poslankyně ODS Renata Zajíčková uvedla, že možné omezení dostupnosti alkoholu v ČR je „výbušné téma“ a není reálné přijmout zásadní legislativní změnu v tomto volebním období. Podle ní je velkým úspěchem, že se nyní otevřela debata o pití alkoholu a jeho škodlivosti.

Pirátská poslankyně Klára Kocmanová uvedla, že diskuse je na začátku a bude pokračovat. Kocmanová i Zajíčková poznamenaly, že česká společnost se k pití alkoholu staví vstřícně. „Chceme chránit nezletilé před HHC a kratomem, ale nemůžeme zavírat oči před tím, že za většinu intoxikací může alkohol,“ uvedla Kocmanová.

Co na to Češi?

Dost pravděpodobně se zvedne vlna nepokojů. Minimálně v hospodě u piva…

Už jen to, že alkoholické nápoje označujeme mazlivě jako pivečko, vínečko nebo panáček, naznačuje, že naše kultura má k alkoholu až nezdravě kladný vztah a jeho rizika příliš vážně nebereme. Jen těžko si je navíc můžeme uvědomovat do úplných důsledků, když ve funkci prezidenta dvě volební období působil člověk, jehož vztah k alkoholu odpovídal minimálně právě té konzumaci, kterou odborníci označují za rizikovou.

Ostatně jeho výroky: „Becherovka je příjemný požitek, ať už v deset ráno, nebo pozdě večer.“ nebo „Po ledvinové kolice mi lékaři nařídili hodně pít. Naštěstí ale neřekli co, takže kombinuji víno a pivo.“ mluví za vše.

Neznalost neomlouvá

V zásadě platí, že co se čistého alkoholu týče, je ho zhruba stejné množství v půllitru piva jako ve dvou deckách vína nebo v jednom velkém panáku lihoviny. Právě proto se alkohol počítá na sklenice…

Když si tedy na grilovačce dáte šest piv, je to zkrátka, jako kdybyste si dali šest panáků. Jednoduché. Podle průzkumu agentury Ipsos, který si v roce 2020 nechala vypracovat Unie výrobců a dovozců lihovin, si ale 9 z 10 lidí myslí, že velký panák (0,04 dcl) destilátu obsahuje víc alkoholu než jedno pivo, a totéž si myslí dokonce i o malém panáku (0,02 dcl). Jen málo Čechů tak má alespoň vzdálenou představu o množství alkoholu, které ve skutečnosti vypijí.

Lidé si často pletou procenta označená na láhvi, vyjadřující obsah alkoholu na litr nápoje, se skutečným obsahem alkoholu, který konzumují v jedné porci. Argumentují tím, že pivo obsahuje jen 4–5 % alkoholu, ale vodka 40 % a více. Už si však neuvědomují, v jakém množství daný nápoj konzumují.

„Lidé těžce rozumí tomu, že alkohol je jen jeden,“ říká výkonný ředitel UVDL Vladimír Darebník. Jako společnost máme před takzvaným tvrdým alkoholem poměrně respekt, pravděpodobně právě z neznalosti reálného obsahu alkoholu. Málokdo přijde večer z práce domů a u televize do sebe naláduje čtyři panáky vodky (i když možná, že se sklenkou drahé whisky nebo koňaku už bychom udělali výjimku). K vínu a pivu jsme ovšem výrazně benevolentnější a často je za alkohol tak nějak ani nepovažujeme.

Jenže loňská analýza více než stovky studií za posledních čtyřicet let ukázala, že míra alkoholu, která je pro zdraví prospěšná, se rovná přesně nule. Alkohol je škodlivý v jakémkoli množství a výzkumy zjistily, že i „zdravotní“ sklenka červeného vína může ve skutečnosti přispívat ke vzniku rakoviny prsu, jícnu, hlavy a krku, vysokého krevního tlaku nebo srdeční arytmie. To, že si sklenkou alkoholu připíjíme „na zdraví“, je tedy evidentně úplně mimo mísu.

Proč tedy alkohol tolerujeme, omlouváme, zlehčujeme i podceňujeme, když statistiky jasně hovoří o tom, že každý dvacátý člověk umírá v souvislosti s alkoholem, je příčinou více než dvou set onemocnění a způsobuje větší společenské škody než jakákoli nelegální droga?

Podle adiktologa Aleše Kudy z 1. lékařské fakulty UK Praha je to dáno i historicky. „Z pohledu adiktologie je to pro nás vůbec nejhorší droga, protože je zcela legální a hlavně společensky přijatelná. Modely užívání kulturně přebíráme od rodičů a předků. Další věc je, že biologickým způsobem dědíme toleranci vůči alkoholu. To, kolik jsme schopni vypít, je tedy odvislé od toho, jak pili naši předci.“ uvedl v rozhovoru pro Deník N.

Mám problém?

Jak si tedy přiznat a vůbec přijít na to, že můžeme mít problém s pitím, když naše kultura alkohol miluje a užívá ho při každé trochu vhodné příležitosti? „Spousta lidí neví, že jsou závislí. Chodí v režimu, že jdou po práci s chlapama na dvě, doma si dají u televize další tři piva. V pátek se jde s kamarády do hospody, to je normální. Jenomže když tohle dělám dostatečně dlouho, vytvoří se docela dobrá závislost na alkoholu,“ říká Aleš Kuda a dodává: „Že mají problém s alkoholem, většinou poznají až v momentě, kdy začínají selhávat v povinnostech. Ať už jsou pracovní, nebo osobní.“

Suchej únor

Skvělým projektem, díky němuž můžeme zjistit, jak na tom jsme, je například akce Suchej únor.

Tato kampaň byla zahájena v roce 2013 a od té doby získává na popularitě. Jejím cílem je zvýšit povědomí o rizicích spojených s nadměrnou konzumací alkoholu a podpořit zdravější životní styl.

Vybízí k tomu, abyste se alkoholu vzdali alespoň na jeden měsíc v roce. Jak už bylo zmíněno, nebudete v tomto období muset tolik odrážet všetečné dotazy a svému předsevzetí tak snadněji dostojíte. Také máte mimořádnou příležitost zjistit, co s vámi abstinence dělá.

Během těchto 28 dní (nebo 29 dní v přestupném roce) se tedy účastníci zavazují nepít vůbec žádný alkohol. To nejen pomáhá zlepšit fyzické a psychické zdraví, ale také poskytuje příležitost zhodnotit svůj vztah nejen k alkoholu, ale i k vašemu životu jako takovému.

Do února daleko, ale stejně se zeptám…

Jaký je váš pracovní a osobní život? Jak se vám vlastně daří? Jak se máte? Problémové užívání alkoholu je totiž velmi často reakcí na nějakou životní situaci, je to způsob, jak se zbavit stresu. Alkohol se tak může zdát jako naprosto ideální substance. Pomůže nám se vyrelaxovat, uvolní napětí a dodá nám odvahu, kterou nutně potřebujeme k navázání kontaktu s druhou osobou. Na chvíli můžeme dokonce zapomenout i na starosti a stres. Jenomže jen do určitého množství a jen do chvíle, kdy přijde kocovina…

Kocovina

Kocovina, známá také jako „hangover“, je stav, který následuje po nadměrném požití alkoholu. Během kocoviny se v těle děje několik procesů, které způsobují různé nepříjemné symptomy.

Co se děje při kocovině?

• Dehydratace: Alkohol je diuretikum, což znamená, že zvyšuje produkci moči. To vede k dehydrataci, která způsobuje suchost v ústech, žízeň a bolest hlavy.
• Elektrolytová nerovnováha: S dehydratací přichází ztráta důležitých elektrolytů, jako jsou sodík, draslík a hořčík. Tato nerovnováha může vést k únavě, slabosti a svalovým křečím.
• Gastrointestinální problémy: Alkohol dráždí sliznici žaludku a zvyšuje produkci žaludečních kyselin. To může způsobit nevolnost, zvracení a pálení žáhy.
• Nízká hladina cukru v krvi: Alkohol může ovlivnit schopnost jater uvolňovat glukózu do krve, což vede k hypoglykemii (nízké hladině cukru v krvi). To může způsobit únavu, slabost, podrážděnost a změny nálady.
• Rozšíření krevních cév: Alkohol způsobuje rozšíření krevních cév, což přispívá k bolestem hlavy a zvýšené citlivosti na světlo a zvuky.
• Zánětlivé reakce: Konzumace alkoholu může vyvolat zánětlivé reakce v těle, které přispívají k celkové malátnosti a bolesti.
• Narušení spánku: I když alkohol může pomoci usnout, narušuje kvalitu spánku, což znamená, že se člověk ráno probouzí unavený a neodpočatý.

Každý organismus reaguje na alkohol trochu jinak, takže intenzita a kombinace těchto příznaků se mohou lišit. Důležitým aspektem prevence kocoviny je mírná konzumace alkoholu, hydratace během pití a dostatečný příjem potravy.

Alkohol může být lákavou volbou pro krátkodobou úlevu od stresu, ale jeho dlouhodobé užívání k tomuto účelu má většinou opačný účinek. Bude tedy lepší, když najdete zdravější způsoby, jak se stresem zatočit.

Signál, že je něco špatně

Alkohol sice může být součástí některých sociálních událostí a příležitostně konzumován bez větších problémů. Nicméně, existují určité varovné signály, které mohou naznačovat, že konzumace alkoholu se stává problémem. Pojďme si narovinu říct, že ve chvíli, kdy je pro vás těžké si dvě tři piva nedat, je to dobrá výstražná kontrolka, že vaše pití možná není tak v pohodě, jak jste si mysleli.

Co dalšího může indikovat problém?

• Zvýšená tolerance: Pokud si všimnete, že potřebujete pít stále více alkoholu, abyste dosáhli stejného efektu, může to být signál zvyšující se tolerance. To znamená, že vaše tělo si na alkohol zvyká a vyžaduje stále větší množství pro dosažení požadovaného účinku.
• Ztráta kontroly: Pocit, že nemůžete přestat pít, jakmile začnete, je důležitým varovným signálem. Může se stát, že si naplánujete vypít jen jedno či dvě skleničky, ale nakonec skončíte u mnohem většího množství.
• Změny v chování: Nadměrná konzumace alkoholu může vést ke změnám v chování, jako je agresivita, podrážděnost nebo sklíčenost. Pokud si vy nebo vaši blízcí všimnete těchto změn, je to důvod k obavám.
• Zanedbávání povinností: Alkohol může začít zasahovat do vašich každodenních povinností, jako je práce, rodinné závazky nebo osobní péče. Pokud začínáte zanedbávat své povinnosti kvůli alkoholu, je to jasný signál, že něco není v pořádku.
• Fyzické a psychické zdravotní problémy: Alkohol může mít vážné důsledky pro vaše fyzické a duševní zdraví. Časté bolesti hlavy, žaludeční problémy, deprese nebo úzkost mohou být známkami toho, že alkohol začíná ovlivňovat vaše zdraví.
• Sociální izolace: Pokud si všimnete, že se vyhýbáte společenským akcím, kde není alkohol, nebo se cítíte nepříjemně, když na akci nepijete, může to být signál, že máte problém s alkoholem. Alkohol by neměl být nutností pro zábavu nebo společenský život.
• Přetrvávající nutkání k pití: Neustálé myšlenky na alkohol a silná touha po pití jsou varovnými signály. Pokud se často přistihnete, že myslíte na další příležitost k pití, je na čase přehodnotit svůj vztah k alkoholu.

Je fajn mít na paměti, že závislost není jen otázkou osobní volby, ale také důsledkem hlubších emocionálních a psychologických zranění. Závislost často vzniká jako pokus o zvládnutí bolestivých emocí, traumat nebo pocitu prázdnoty.